Forum 3Darchery

Právě je pon 18. bře 2019 19:53:46

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: sob 12. led 2019 16:34:07 
Offline

Registrován: pon 17. zář 2012 23:58:00
Příspěvky: 673
Obrázek

Zavátý turnaj aneb "…jen jednou za deset let…“

V pátek 4. ledna dopoledne máme sraz u mne doma. Ještě mám chvilku čas, tak zběžně kontroluji poštu a ejhle - Manuela, naše ubytovatelka z Nußdorfu u Attersee nám píše, že máme mít pro cestu do jejího penzionu "dobré zimní vybavení na vozidle". Běžím tedy do sklepa a Standovi do auta přihazuji polní lopatku ČSLA. Ještě jsem chtěl přidat řetězy, ale rozměr mých nesouhlasí s osazením Standovy "avie" od Toyoty.

Než jsme dojeli na Cukrák, stačil se Standa s námi podělit o zážitky ze středeční 13ti hodinové cesty domů přes polovinu zasněžené Evropy. Středobodem jeho stížností kromě neuklizených dálnic byly nefunkční stírací lišty a hlášení vozidla o špatném tlaku vzduchu v pneu. První pokus o výměnu stěračů na Jílovišti nevyšel - toyoty tu nevedou. Při průjezdu Pískem dáváme druhý pokus v obchodě s náhradními autodíly. Místo stěračů se ale vybavujeme řetězy, protože Manuela z Nußdorfu mi odpověděla, že mít řetězy bude úplně to nejlepší, co můžeme pro naše vozidlo, resp. naše ubytování v jejím penzionu, udělat.

V Budějicích Standa dává pokus o záruční výměnu stěračů ve značkové prodejně Toyota, ale bohužel, musí si je koupit za peníze. Po dotazu na hlášky vozidla o pneu se pán za pultem smíchy láme v pase se slovy: "Copak zase (Toyota) ProAce hlásí?"…odjíždíme směr pumpa na Dolním Dvořišti, kde dofukujeme předpisově kola, ale hlášení nemizí. Oproti plánu už máme asi dvě hodiny zpoždění.

Cestou z Lince po A1 provoz nijak nekolabuje, jen se občas zpomalí, tam kde zrovna není uklizeno. Jak se blížíme k Salcburku, sněhu na dálnici i ve vzduchu přibývá, stěrače opět vykazují vady ve své funkci a provoz se zpomaluje jízdou za sněžnými pluhy a sypači. Asi 50km před "naším" exitem z dálnice stavíme na liduprázdném odpočívadle a skrze okna pozorujeme začínající sněhovou vánici venku…do cíle zbývá opravdu už jen "pár mil".
Hned při opuštění dálnice potkáváme v podjezdu tahač s cisternovým návěsem, jehož řidič zde, v mírném závětří, nandává řetězy… Je místní, asi ví, do čeho jde… Standova "avie", obuta do vychvalovaných nejtišších zimáků, se začíná statečně pasovat s kompletně zasněženou silnicí. Protože dost fouká, občas se už objeví i návěj a sněhový jazyk. Vozidlová navigace nás sice vede správně, ale já na mapě ve své ruční GPS s obavami sleduji, jak se naše cesta stáčí víc a víc kolmo k vrstevnicím. Za okny auta není vidět vůbec nic, a když opouštíme místní okresku a naše cesta má pokračovat za cedulí s nápisem "Güterweg" - něco jako zásobovací či přístupová cesta mezi statky a samotami, osádka ve složení řidič Standa, velitel vozu Petr, mužstvo Robert a ženstvo Katka začíná licitovat, kdo kolikrát nasazoval řetězy. Vyhrávám já poměrem dva ku třem nulám...

Obrázek
Traktor odklízí a zachraňuje...

Standa se statečně pere s úzkou zavátou silničkou a já s Katkou odečítáme z GPS metry k penzionu. Bílá tma se před námi najednou rozsvítí a stojíme proti traktoru, který má na všech čtyřech kolech řetězy, za něž by se nemusela stydět ani kotva malého parníku. Jsme "doma", jen ještě najít, který z domků v Lichtenbuchu (770 m n. m.) nás bude po dva večery hostit. Setkání s majitelkou je srdečné, jen na chvíli zapochybuje o našem duševním zdraví, když se jí snažíme přesvědčit, že jsme opravdu nepřijeli lyžovat, ale chceme zítra střílet lukostřelecký turnaj na opačném svahu údolí. Při přesunu z auta do domu se nám ve vánici ještě na chvíli ztratí Petr, který lingvisticky vybaven větou "Já ubytofan hier." se snažil přesvědčit jiného místního sedláka z vedlejšího statku, že ho má pustit dovnitř a ukázat mu ložnici. Vše se záhy vysvětlilo, když po chvíli zase bylo vidět dál než na 20 metrů…

Z tepla pokojů a při diskuzi nad teplými i studenými nápoji s různým obsahem alkoholu jsme pak pozorovali, jak traktor na laně dovláčel jiného zoufalce, který zjevně neměl tak dobré a tiché zimáky. Standa se přiznal, že chvílemi i on už začínal pochybovat o jejich kvalitách. Ne tedy zvukových, ale sněhově adhezních.

Sobotní ráno nám bohužel nabídlo jen málo z toho, co slibovali meteo-servery - polojasno, teplota -2°C, drobné sněhové srážky do 3mm za dvě hodiny, mírný vítr max. 4m/s. Teplota souhlasí, ale jinak je všechno jinak. Fouká jak blázen, takže poznat, který sníh je z oblohy a který zvednutý větrem nelze. Pod mraky je tma, dnes slunce nebude mít nejmenší šanci…
Odjezd byl naplánován na 07:45, ale tou dobou teprve odmetáme sníh z auta a zjišťujeme, že včerejší debaty o řetězech jsme měli přeměnit v činy a ještě v noci je nasadit. Sice máme klesat z kopce dolů, ale už na místě se nemůžeme vyhrabat na protažený kus silnice. Naštěstí tu je zase traktor a popruh, stačilo jen našroubovat tažné oko. Protože to pro Standovu "avii" byla další premiéra, musel si v návodu najít, kde je šroubovací tažné oko ve voze schované.

Obrázek
Sobotní ráno...

Klesání do civilizovaných nížin jde na střídačku - průjezdy samotami a statky jsou v pohodě, místní si sníh mezi domy a stodolami průběžně odklízí, ale na loukách je to bída. Nejmíň čtyřikrát Standa díky "slepotě" čelního skla vjede do sněhového jazyku, který nám nadzdvihne motor a hnanou nápravu. S Petrem musíme vyskočit, zatlačit auto zpátky, a botami spolu s lopatkou návěj rozmetat tak, aby se kola zase dotkla silnice. Pak můžeme pokračovat dál, do další návěje… Řetězy srabácky nasazujeme jen pár metrů od místa, kde to včera dělal ten řidič tahače. Moje pravé kolo je obuté rychlostí zastávky v depu F1, greenhorni na levém se moří, že jim musím poradit. Katka vše z uctivé vzdálenosti pozoruje, poprvé od odjezdu opustila palubu vozidla. Za hukotu z podběhů a šílenou rychlostí 50km/h se vydáváme 10 kilometrů po silnici k odbočce "3D-Bogenschiessen" ve Straßu im Attergau. Máme už hodinu zpoždění oproti plánu…

Tah s řetězy byl správný, cesta na samotu Hüttenberg, kde sídlí klub Attergauer Bowhunters, je dlouhá přesně 3,6 km a vede hned do prudkého kopce. Ten pro nás není problémem. Stejně jako včera jsou pro nás "smrtící" návěje přes cestu. Zase s Petrem rozkopáváme sníh a lopatkou ho hrneme z cesty do stran, ale v tomto "dosti čerstvém větru" je to práce sisyfovská. V devět hodin, v čase zahájení turnaje Standa vletí do závěje, že nám sníh letí přes čelní sklo. Zůstáváme stát přesně v polovině cesty… V zapadlém autě se Katka se Standou pokoušejí dovolat na telefonní číslo z letáku, abychom věděli, zda se máme pokoušet jet vpřed nebo to tady otočit a vrátit se. Zatímco posádka navazuje spojení, my dva hraboši uvolňujeme auto tak, aby se mohlo na křižovatce případně otočit. Z "ústředí turnaje" mezitím získáváme zprávu, že pořadatelé budou čekat ještě hodinu, do desíti, a pak se rozhodne. Valíme to tedy vpřed.

Obrázek
Petr bojuje s větry...spíše tedy s vichry... :lol:

O kilometr dál nacházíme zoufalce ve VW golfu, jak se bez řetězů snaží vysvobodit přední kola ze závěje. Tlačení nepomáhá, přichází na řadu lano a tažná "avie". Za pár vteřin je golf volný a Standa s řidičem germánsky vtipkuje o důležitosti řetězů. Dorazivšímu traktoru mezitím vítr roztříští celoskleněné dveře do kabiny, takže řidič, místo aby nám hrabal cestu, zbaběle mizí někam do závětří stodoly… Zbývajících 600 metrů je pak už procházka růžovou zahradou.

U klubovny místních lukostřelců nás vítá parkoviště "přeplněné" jedním terénním pickupem. Cestou do tepla klubovny, v místě, kde jindy jsou tři schody, Katka zapadá po pás do závěje. Za prosklenými dveřmi nás s pobavením sleduje partička místních a dorazivších střelců. Halasně se vítáme s Juliusem, dalšími střelci a místním "obmannem" Alfredem. Všichni si nás se zájmem prohlížejí, zjevně jsme tu letos (zase) za největší raritu. Z přihlášených 65 střelců, v tomhle božím dopuštění venku, dorazila slabá čtvrtina, a to pravděpodobně tady ještě někde nocovali…

Obrázek
Zavátě rozstřeliště

Pořadatelé do nás zdarma vrazili čaj s rumem, i když naše objednávka zněla na "rum mit tee". Sledujeme, zda se neobjeví někdo další, ale z doliny jsme dnes zjevně dorazili poslední. Když je v deset hodin oficiálně turnaj zrušen a mizí jídlo z pultu s občerstvením, objednáváme kávu a banánový zákusek. Místní se ještě přihrnou s přípitkem panáky Jägermeistra na "slávu lukostřelby" a i my opouštíme tyto nehostinné končiny. Ještě jsme si stačili zapsat dobrou metu na příští ročník.

Cesta z kopců už byla bez problémů, ale co s načatým dnem? Rozhodujeme se pro již tradiční parkúr u jezera Traunsee, pod kopcem Traunstein, u města Gmunden. Ani sem ale nebyla cesta jednoduchá, protože hned za sjezdem z dálnice cestu blokovali klouzající se kamiony…ale povedlo se a my si mohli dnes konečně zastřílet v půl metru sněhu na rozstřelišti klubu BSV Salzkammergut.

Za padajícího sněhu s deštěm jsme vstoupili do lesa. U třetího terče (surikaty) jsme obcházeli vývrat mohutného buku, u pátého terče (tygr) jsme už museli kmeny padlých buků přelézat a po sedmém terči (zajíci, resp. hroudy sněhu á la zajíc) jsme seznali, že okruh dál vede úplně jinudy. Všude se válely padlé stromy a mezi nimi byla žlutými šipkami a "mlíkem" (červenobílá páska) vyznačena cesta okolo 14 terčů. Na podzim se tudy asi prohnala vichřice, les byl plný popadaného dříví a tak klub zkrátil okruh na polovinu z možného. Cenu startovného ale nezměnili, tak jsme si dali prvních šest terčů ještě jednou, ale od červeného kolíku. Bylo něco po třetí hodině a co s načatým odpolednem?

Obrázek
Parkúr BSV Salzkammergut

Obrázek

Vyhrálo rozhodnutí o pozdním obědě či brzké večeři v St.Georgenu, ale ouha - na místní restaurace je čtvrtá odpolední ještě příliš brzy, tak končíme u Turkyně v pizzerii. Než ale zasedneme ke stolu, musíme připravit vozidlo pro výstup k našemu penzionu. Opět se dělíme na týmy Pravého a Levého kola, zatímco Katka dokumentuje. Můj jednočlenný tým Pravého kola získává druhé vítězství a oslavuje to Republicou z placatky fotografky.

Obrázek
Odborný dozor nad řetězy

Nedělní ráno je stejně pošmourné, jako bylo to sobotní, snad jen vítr se trochu ztišil. Sněhu ale stále přibývá… Než odjedeme, Standa zapřede u snídaně hovor s majitelkou. Polituje ji, jak tady na samotě, nepříliš vysoko oproti okolním horám, mají v zimě těžký život. Její odpověď ho ale dokonale uzemní - tohle prý tady zažívají jen jednou za deset let!!! ...a proč u toho musíme být i my?

Obrázek
Horská romantika s lopatou

Obrázek
Standa ukazuje, že prý už je také "jednička" v nasazování řetězů…

Náš dopolední program je jednoduchý - cestou chceme ještě navštívit nějaký, pro nás nový, parkúr. A že jich na cestě k Linci leží dost. Asi pět. Vybrali jsme si parkúr klubu BSV Kremstal a dobře jsme udělali. Sice jsme po odbočení z dálnice A1 na A9 vjeli rovnou do pěkného slejváku, ale na místě samotném, mezi městečky Nußbach a Kremsmünster nás vítá husté sněžení a pěkný areál (asi) bývalého zámeckého parku s třiceti terči, obchodem (v neděli zavřeno) a halou uvnitř staré stodoly. Hala má sekci papírově terčovou a 3D terčovou.

Obrázek
Rozstřeliště BSV Kremstal

Po prvních třech terčích okruhu sněžení ustává. Dvojice místních, jdoucí před námi, některé terče vynechala, ale to my nikoliv a tak jsme se statečně brodili po pás sněhovými převějemi na hraně pole a lesa. Po obědě se park začal zaplňovat lukostřelci, ale to my jsme již byli na odjezdu. Parkúr jednoznačně doporučujeme.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Atmosféru našeho výletu dobře dokreslí pár titulků z internetu:
- Za českými hranicemi mají problémy se sněhem
- Bavorsko a Rakousko se potýkají s přívaly sněhu, hrozí laviny
- Koruna stromu zabila 44letého běžkaře
- Evropu zaskočilo extrémní počasí
- V Rakousku evakuovali celé město


Neujahrsturnier - malá statistika posledních ročníků:
- ročník 2017 - teplota vzduchu -24°C
- ročník 2018 - teplota vzduchu +12°C
- ročník 2019 - vánice…

Citací motta výletu, že "Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou intenzivní." se loučí
a pro vaše pobavení sepsal "manažér CK Bogen-Reisen" Robert

Dalších pár fotek zde (Katka určitě také něco přihodí...)

https://www.zonerama.com/RobinLocksley/Album/5026976

****************************************************************

O ČEM ZDE BYLA ŘEČ (aneb souřadnice pro ty, co si stěžují, že nevědí...):

1) Attergauer Bowhunters, N 47°54.72487', E 13°25.28498'
http://www.bogensport-attergau.at/
Letní parkúr
https://www.3dturnier.com/en/parcours/AT_4881_01
Zimní parkúr
https://www.3dturnier.com/en/parcours/AT_4881_02

2) BSV Salzkammergut, N 47°52.88230', E 13°48.68990'
http://www.bsv-salzkammergut.at/
https://www.3dturnier.com/en/parcours/AT_4810_01

3) BSV Kremstal, N 47°58.82040', E 14°9.48902'
http://www.bsv-kremstal.at/
https://www.3dturnier.com/en/parcours/AT_4542_01


Naposledy upravil Robert dne pon 14. led 2019 22:11:51, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: sob 12. led 2019 19:54:22 
Offline

Registrován: pát 12. říj 2012 10:10:54
Příspěvky: 1042
:lol: :lol: ...úžasná reportáž 8-)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned 13. led 2019 16:39:15 
Offline

Registrován: pon 12. lis 2012 0:50:35
Příspěvky: 188
Jste extrémisti v tom nejlepším slova smyslu :D


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon 14. led 2019 6:57:25 
Offline

Registrován: čtv 12. úno 2015 10:59:13
Příspěvky: 112
Jak napsal "manažér CK Bogen Reisen" Robert.
I já přihazuji pár fotek z výletu.

https://www.zonerama.com/Link/Album/5015771


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz