Forum 3Darchery

Právě je pon 13. črc 2020 6:25:02

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: pát 16. srp 2019 17:54:57 
Offline

Registrován: pon 17. zář 2012 23:58:00
Příspěvky: 738
Obrázek

WATLES 2019 aneb Měla Katka čtyři jabka...

Zatímco někteří horalé a horolezci (Arni, Petr Máďa) v minulém týdnu dali přednost lukostřelbě v holandské rovině na EFAC, Licoměrsko vyrazilo za lukostřelbou do hor.

Po loňské zkušenosti v Tarces jsme se letos nechali zlákat akcí, která se honosí titulem "HÖCHSTES BOGENTURNIER DER ALPEN AUF 2.150 m", pro italštináře "GARA DI TIRO CON L‘ARCO PIÙ ALTO DELLE ALPI A 2.150M". Z toho je tedy asi jasné, že jsme opět vyrazili do Jižních Tyrol / Alto Adige s ubytováním ve stejném kempu v Mals jako vloni a s vyhlídkou na stejnou horu Ortler (3.905 m) jako vloni...

Páteční (2.8.) odjezd se trochu zkomplikoval, protože statkář Standa, co chodí spát se slepicemi, tentokrát zaspal a v čase odjezdu ho vzbudil telefonem až hostující člen výpravy Petr. Chudák Katka tedy dorazila do Prahy a zaparkovala své vozítko příliš brzy, a musela vyčkávat na vyzvednutí výjezdovou "avií" místo toho, aby se uvelebila na zadní sedačce a dospala čtvrteční směnu a noční balení. Cesta přes Mnichov na GaPa proběhla bez komplikací, ale na vyhlídce na Zugspitze se už ohlásil předpovídaný déšť, který nás doprovázel až za italskou hranici. Byl to místy takový slejvák, že ani nadšeným geo-kačerům se z auta nikam nechtělo :cry:
Petr si celou dobu mumlal mantru každého kempinkáře: "Nechci stavět stan v dešti, nechci stavět stan v dešti..."

Asi to zafungovalo, protože jen co jsme se spustili po silnici SS 40 do nižších poloh údolí Vinschgau/Venosta, déšť citelně polevil a při dojezdu do kempu definitivně ustal. V recepci nás uvítali skoro jako staré známé, jen nováček Petr musel přiznat datum narození. Oproti loňsku jsme zaznamenali podstatnou změnu - kemp byl narvaný, bez rezervace bychom neměli šanci. V klidu jsme rozbili tábor, osvěžili se pivem z Čech a vyrazili do usedlosti Prämajur-Pramagiorre na úbočí kopce Watles, abychom se zaregistrovali, zaplatili startovné a zjistili nutné informace. Registrace probíhala na parkovišti u spodní stanice sedačkové lanovky na Watles a při našem příjezdu 10 minut po jejím zahájení stála u okénka už slušná fronta zájemců o totéž. Každý jsme obdrželi pěkně potištěnou obálku se čtyřmi bodovačkami (dvě na každý den, turnaj je dle pravidel IFAA...), nálepku se jménem pro tabuli se skupinami, jízdenku na lanovku a leták na příští ročník 2020. Katka ve frontě potkala Alici, svou známou ze Švýcarska, s kterou střílela v Saalbachu v roce 2016.

Obrázek

Poněkud rozladěni jsme se v sobotu (3.8.) ve čtvrt na sedm ráno, kdy zbytek kempu ještě spal, vykopali se stanů, již za sluníčka zase vyjeli na parkoviště na kopci a lanovkou se nechali odvézt do avizované nadmořské výšky 2.150 metrů. Tady bylo nádherně, okolní kopce ukazovali své sněhové čepice a na terase horské chaty Plantapatschhütte si již někteří jedinci dávali snídaňové cappuccino a croissanek. Rozstřeliště (náležející k půjčovně luků; v létě tady mají na vrchu stálý parkúr) bylo sice malé, ale kupodivu jsme se nemuseli nijak tlačit, času bylo dost, tak se všichni zájemci v pohodě vystřídali. Katka nám zařídila skupinu č.32 společně se Švýcary Alicí a Emilem.

Obrázek

Obrázek

V půl desáté nás pozdravil ředitel závodu a vyzval tři skupiny, aby se shromáždili vedle terénní Toyoty, zbytek se mohl rozejít na své mety. Těch asi 15 šťastných střelců bylo na svá stanoviště v polovině sjezdovky vyvezeno na korbě, ostatní se do kopce škrábali po svých. My to naštěstí měli po vrstevnici :D

Obrázek

Jak jsem již předeslal, turnaj byl podle pravidel IFAA, střílelo se tedy na plné vzdálenosti do 54 metrů, v sobotu to byla sestava Standard Round na 2 šípy, v neděli pak UAR až na 3 šípy. Sobotní Standard Round byl zpestřen místní úpravou, kdy se střílely dva šípy z jedné mety, ale terče byly dva - nejdříve se střílel vzdálenější terč a pak ten bližší, tak jak to bylo vyznačeno na tabulce u "parkoviště". Normálně to bývá naopak - na jeden terč se střílí ze dvou met, postupuje se dopředu.

Obrázek

Obrázek

Sobotní počasí nám přálo, rosničkáři se trefili, nebe bylo střídavě jasné nebo polojasné, síla slunce ale byla i tak pod mraky cítit. Díky dobré jazykové vybavenosti našich švýcarských přátel (česky tedy neumí...) jsme se mohli celý den vesele bavit a užívat si alpské prostředí. Trať vedla po horských loukách, resp. sjezdovkách, kde nebyl jediný strom či keř, za to ale daleké výhledy. Střelba už tak "veselá" nebyla, protože to byl pro nás vlastně více než po roce závod na plné vzdálenosti, což si během roku moc neužijeme, pokud tedy nejedeme na parkúry do Rakouska. Pro Petra to dokonce asi byla i premiéra. Radost nám to ale nemohlo zkazit, přijeli jsme bez ambic na umístění. Sice jsme nikde nečekali, nikdo nás na metách nebrzdil, ale i tak jsme na chatu přišli až skoro o hodinu později, když už vypršela platnost výběru z "teplých jídel" na jídelním lístku. Měli už jen wiener-schnitzel...ale slušný výběr zmrzlinových pohárů :lol:

Obrázek

Obrázek

Obrázek

V kempu, při podvečerním posezení jsme začali zjišťovat, že pohyb v horském řídkém vzduchu nás asi trochu více vysiluje, než jsme předpokládali, no prostě jsme byli utahaní jak koťata, jediný rychlejší pohyb zvládal Standa, když nám mlel zrnkovou kávu. Na brzký odchod "do kanafasu" nebylo moc pomyšlení, protože od místního skate-parku se ozývalo rytmické techno a od vedlejší sportovní haly zase, sice dobrá, ale rocková muzika. Se soumrakem jsme očekávali, jak to tu mají s nočním klidem, v kempu je od 22:00 do 07:30. Duc-duc techno skončilo v deset, ale bigbít až o půlnoci...

Díky systému vyhodnocování turnaje online na webových stránkách Scorexu, jsme si zkontrolovali, že jediný adept na bednu mezi námi je Katka, která po sobotě držela druhé místo, Standa byl šestý mezi veterány, stejně jako Petr mezi "dospělými", já pátý.

Obrázek

Nedělní vstávání (4.8.) bylo pro naše tělesné schránky kruté, ale nakonec jsme vyrazili. Dnes byl start o hodinu dříve, aby se všechno stihlo. Již od rána bylo jasné, že to bude na sjezdovkách sluneční lázeň (= výheň), a i když jsme se mazali faktorem 30, byla to síla. Za celý den se neobjevil ani jeden mráček. Za to se ale na kopci vyrojilo spousta turistů, takže jsme o diváky neměli nouzi. Některé terče byly postavené proti svahu, po jehož vršku (v bezpečné vzdálenosti, samozřejmě...) vedly turistické trasy. Někteří "diváci" neměli lepší nápad než pozorovat lukostřelce stojíc v ose výstřelu za zvířetem.

Obrázek

Dnešní sestava UAR byla tak trochu pro každého asi výzva, já osobně jsem chtěl trefovat hned tím prvním šípem především ty terče, které jsem včera minul. Většinou to byly ty vzdálenější z dvojice terčů pro Standard Round. Někdy se to ale nepovedlo ani tím třetím... Naštěstí se "dreimal Spaß" ozvalo ve skupině jen párkrát.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Z trati jsme se vrátili tak akorát, abychom ještě stihli "warme Küche" a když se nás pokoušeli lákat na Clout (střelba horem na plátno, 160-180 metrů) spojený s tombolou, s díky jsme odmítli a objednali si poháry se zmrzlinou. Ostatně, ani nebylo o co stát, okolo terče leželo dost kamenů a nějaké betonové roury trativodů, což jsme si dobře prohlédli ráno při cestě na naši metu č. 32. Jak správně poznamenal Emil (střílí longbow), po dvoudenním střílení, kdy jsme přišli v celé skupině o jediný šíp, ztratit teď rovnou další tři, co dopadnou na kámen, je holý nerozum...jeho žena Alice ho ale neposlechla. :lol:

Obrázek

Obrázek

Totálně upečení, někteří už ani ne do růžova, ale do červena, jsme se přesunuli ke stupňům na vyhlášení. Bohužel, žádné překvapení pro nás se nekonalo (výsledky už byly online...), sami moc dobře víme, jak slabě jsme stříleli. Standa neudržel šestou příčku a propadl se o jedno místo níž. Petr a já jsme si udrželi své šesté a páté místo. No a Katka, ta to ráda dělá pořadatelům složité, když musí vyvolávat na stupně vítězů někoho s tak (pro německy mluvící) krkolomným jménem. Sice se propadla o jedno místo, ale bednu udržela a skončila třetí. Protože sponzorem závodu byl zjevně místní producent ovoce obdržela jako cenu - čtyři jabka :o :lol:

Obrázek

Za druhé místo jich bylo šest, za první celá přepravka. Z naší skupiny se na bednu ještě dostala Alice, která se ale také propadla - z první na druhou příčku.
Se Švýcary jsme se rozloučili s tím, že se potkáme za rok na EBHC ve francouzském Confolens, lanovkou jsme se spustili z kopce dolů a pak úplně vyšťavení dojeli do kempu.

Dobře jsme to letos vymysleli s odjezdem - v klidu jsme se vyspali a balení jsme nechali až na pondělní ráno. Na cestu domů jsme měli celé pondělí a v podstatě jsme ho celé využili.

Obrázek
Reschensee

Další ročník tohoto rozhodně zajímavého a náročného závodu se uskuteční 1.-2. srpna 2020.

Sepsal Robert

Odkaz na album s fotkami:
https://www.zonerama.com/Link/Album/5532136


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pát 16. srp 2019 22:22:58 
Offline

Registrován: pát 14. zář 2012 6:11:53
Příspěvky: 752
pěkná reportáž zasloužila by si umístit na stránky


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz