Forum 3Darchery

Právě je pon 19. lis 2018 0:54:16

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: pon 30. črc 2018 22:50:53 
Offline

Registrován: čtv 12. úno 2015 10:59:13
Příspěvky: 106
SPLNĚNÉ PŘÁNÍ ANEB LUKOSTŘELBA S VÝHLEDY

Jsou to tři dny, kdy jsme se vrátili z turnaje v Planneralmu (Rakousko) a opět vyrážíme, tentokrát do Itálie.
Proč? Způsobil to Standa, který si chtěl hrozně moc zastřílet v Itálii. Bohužel je dost velký problém najít, kde jsou v Itálii nějaké parkúry, kluby a o závodech ani nemluvím. Bob ale jeden turnaj našel a zeptal se nás:
„Nazdar. Už dlouho chci jet na tenhle závod, co vy na to?“
http://bogenschiessen-vinschgau.com/12-leitenturnier-2018/
Ale ještě stačil dodat: „Můj plán je následující:
- odjezd středa dopoledne
- před závodem nocleh a trénink na parkúru v Pfundsu (AUT)
- v pátek přesun do Tarces (IT) s kocháním po cestě
- sobota/neděle závod v Tarces
- po závodě návrat domů (PO, ÚT pracuji!!!)“

Jelikož jsme už dlouho nebyli na žádném výletě s výhledy, souhlasili jsme. Tedy já a Standa. I když si Standa neodpustil malou poznámku:
„Nóó, Itálie to tedy ještě není, mluví se tu německy, tak to jsou Jižní Tyroly, ale dobrá.“

Včas jsme se přihlásili, zajednali jsme si ubytování a nic už nebránilo tomu, abychom mohli vyjet.

Dohodli jsme se na středě 4.7.2018 a vyrazili z Prahy přes Rozvadov směr rakouský Pfunds. Trasu jsme si už trochu pamatovali, protože jsme tudy jeli před třemi lety do nedalekého Sur-En ve Švýcarsku (také na turnaj). Tím pádem jsme ani moc nemuseli zastavovat pro kešky neb jsme je měli již vyzobané. Malou zastávku jsme si ale dopřáli, když jsme jeli přes Fernpass, abychom se mohli v klidu kochat výhledem na Zugspitze a další nádherné hory. …A pokračovalo se dál…

Obrázek

Přeci jen do Pfundsu to je z Prahy cca 570km a chtěli jsme dojet včas do penzionu. Hlavně, někteří už měli hlad a žízeň. Kolem šesté večerní jsme byli na místě. Rychle jsme se ubytovali a hurá na dobrou večeři.

Obrázek

Ve čtvrtek jsme se probudili pod lehce zamračenou oblohu. Aby také ne, když předpověď zněla, že má po obědě začít pršet. Paní domácí nám také vysvětlila, že pro místní počasí je důležité jen to, co přijde od Švýcarska. Rychle jsme se nasnídali a vyrazili do čtyři kilometry vzdáleného parkuru místního klubu http://www.bogensport-pfunds.at/de/parcours.html.

Zaparkovali jsme na parkovišti asi pět minut chůze od klubovny. Když nám při šlapání přišla do cesty rybárna, Standa měl hned jasno: „Po střílení jdeme na pstruha.“ Ale abychom se mohli odměnit dobrým obědem, museli jsme pro to něco udělat. Takže - „…nejdřív je trénink (pak tepr ženy a show)…“

Parkur se nachází na ploše 56 hektarů. Má 28 - 3D terčů a někde je to doplněno o dalších 14 terčů na terénní WA. My ale stříleli na 3D terče, když jedeme na 3D turnaj, že. Navíc jsme vše stříleli od žlutého kolíku, což “byly“ vzdálenosti IFAA.

Začali jsme na jezevci, následoval jelen na 37metrů, z “posedu“ jsme si dali rysa. Pokračovali jsme přes srnečka, vlka, lišku, ovci aljašskou, zajíce,medvěda,sněžnou sovu a kance. To jsme měli za sebou třináct terčů a došli jsme ke klubové chatce, kde jsme se mohli občerstvit.

Obrázek

Standa se občerstvil jen zlehka a vyrazil si na další terč u chatky. Byl to opravdu krásný terč, na skále stojící dvojice ovcí středoasijských, známých též jako Marco Polo. My ho nechali jít a jen pozorovali. První šíp, nic. Druhý šíp, nic a takto to pokračovalo dál. Když Standa dostřílel, tak jsme mu vysvětlili, že to ale je terč do bodovačky. Soutěžili jsme totiž o pivo. Byl zklamaný. My už se polepšili. A ani jsme se nemuseli dívat na cedulku, kolik že to je metrů. Jen jsme si to poté zkontrolovali, zda naše odhady jsou správné. On je to totiž i parkur tréninkový na odhady, kde krom všech údajů, které mají být dle IFAA na cedulce u terče, zde měli i údaj o tom, kolik je to metrů od jakého kolíku. No Marco Polo byl tedy na 45 metrů.

Obrázek

Posilněni „zielwasser“ jsme pokračovali dál přes muflona, jezevce, vlka k bizonovi. I tady to byl terč zapeklitý, hlavně ta terčovnice před ním. Klamalo to a při vzdálenosti 49 metrů to už bylo znát. Někteří ani nedostřelili. Připletl se jim do cesty strom. Pak už jen nějaký ten daněk, kamzík, srnec, puma a šlo se na pstruha.Ten to tedy nakonec nebyl, zlákala nás nabídka špaget s lososem. Byla to mňamka.

Jak už jsem naznačila, pro dnešní den nám hlásili po obědě déšť. Mračna ze Švýcarska naznačovala, že to přijde každou chvíli. Standa tedy jako správný sportovec, znám svým potápěčem (na rozdíl od nás) došel/doběhl pro auto a jeli jsme zpět na penzion. Dali jsme lahodnou kávu a přemýšleli, co s načatým večerem, když prší. Jelikož jsme zde byli už dříve, ale nebylo tolik času, vyrazili jsme ještě na malou procházku, zakončenou v „poštovní“ hospůdce. Teprve dnes, včera jsme to nezaregistrovali, jsme si všimli, že tu má nějaký nadšenec luko-obchod. Nejen obchod, ale i indoorovou 3D střelnici. Vyzkoušet jsme ji nemohli, už byl večer a měl zavřeno. Což znamená, jde se spát a ráno se přemisťujeme do Tarces v Itálii.

Je tu pátek, posnídáme a vyrážíme do 45 kilometrů vzdáleného Tarces. To už je ta slibovaná Itálie. Jelikož jsme si na přemístění dali celý den, můžeme to pojmout jako auto-výlet s výhledy. A že se bylo na co koukat...

Hned za městečkem Pfunds jsme zvažovali, zda i letos nenavštívíme “bezcelní“ zónu v švýcarském Samnaun. Nechtělo se nám ale nic (hlavně alkohol) vyhazovat z auta při celní kontrole, když máme sebou i stany atd. Pokračovali jsme tedy přes městečko Nauders, kde je pěkný, ale hotelový hrad, do Itálie k Lago di Resia – nebo jestli chcete, tak k Reschensee. Reschensee je přehrada (umělé jezero), které bylo dokončeno v roce 1950 a díky tomu bylo zatopeno 163 domů a 523 ha obdělávané půdy. Zanechali zde kostelní věž ze 14. století, která ční nad hladinu jezera a v zimě, když jezero zamrzne, je dosažitelná pěšky. Legenda říká, že během zimy je stále možné slyšet kostelní zvony (ve skutečnosti byly zvony z věže sejmuty a odvezeny 18. července 1950, týden před demolicí kostela a vytvořením jezera)…

Obrázek

Po této “exkurzi“ jsme jeli dál. Zastavili jsme se u pomníku padlých z 1.světové války nad městečkem Burgusio a sjížděli do údolí, do městečka Malles Venosta, abychom se ubytovali v kempu. Byť je zde úřední jazyk němčina (jak jsem se později dozvěděla v Informacích … štěstí, že slečna byla hodně mladá, tak jsem si svým vyptáváním ani moc nenaběhla), jsou to Italové.

Když se řekne, že je siesta, tak je siesta. Začínala jim ve 12:00 a my v tu samou minutu klepali na dveře recepce od kempu a nic, bylo zavřeno. Pánové šli tedy na oběd a já čekala. Udělala jsem dobře, oběd se jim posléze trochu vymstil, nejspíš, nevíme to do teďka. Když se “otevřely“ dveře recepce, rychle jsem nás nahlásila a šla vybrat ten správný plac na stanování. Jak “dorazila“ stavěcí četa, rychle jsme postavili stany, neb opět hlásili déšť, a šup na další výlet před samotnou registrací do závodu. Zastavili jsme se v nejmenším středověkém městečku Jižního Tyrolska - v Glurns/Glorenza. Ještě jsme stihli i návštěvu místní palírny PUNI Whisky i s ochutnávkou.

Ale teď už vzhůru do kopců na místo dění, tedy na parkúr klubu VENOSTARC
http://www.bogenschiessen-vinschgau.com/

Parkoviště jsme našli, ale kam dál? Nikde ani noha, žádné jiné auto... Podle prošlé cestičky jsme usoudili, že se musí podél silnice a zahnout do lesa. 'Stanley' byl pesimista a tvrdil, že jsme asi blbě. Když jsme přicházeli k něčemu, co připomínalo přístřešek pro občerstvovací stanici, řekli jsme si : „...jsme tu asi špatně...“. To už ale k nám z lesa přicházela chlapácká postava celá oděná v motorkářské kůži a ptala se, co hledáme.
Řekli jsme mu, že jsme lukostřelci z Čech a přijeli jsme na turnaj. Na to zatím neznámý chlapík pravil: „No tak budeme mluvit po našem. Já jsem Jurek, jsem sice z Polska, ale tady žiju už dvacet let.“ Sdělil nám, že jsme špatně, vše podstatné je dole ve vesnici Tarces a sem nahoru nás budou odvážet busy (?). Naskákali jsme do auta a za naším průvodcem na motorce (naprosto chápu, proč zde jezdit právě na ní) jsme jeli na správné místo. Nepochopili jsme, proč taková důležitá informace, jako že registrace a rozstřeliště jsou úplně jinde, než je parkúr, nebyla v rozpise závodu. ...Asi proto, že už to byl 12. ročník, tak to asi už všichni vědí... Zaregistrovali jsme se u okénka dřevěné boudy, takto zjevně logistického zázemí lukostřeleckého (asi i hokejového) klubu, zkoukli rozstřeliště na ploše přírodního hokejového kluziště a přilehlé lesní prostory.

Obrázek

V rozpise bohužel také chyběla informace, že lze stanovat (a občerstvovat se), s trochou dobré vůle, i v lesíku u klubovny. Teď už jsme mohli jet opět kempovat, duševně a psychicky se připravit na další dva dny. Někteří tak asi učinili, já jsem přípravu podcenila, jak jsem zjistila v závěru.

Přišla sobota, a my přejíždíme do vesničky Tarces, abychom začali závodit.
Turnaj byl opět dle pravidel IFAA. Na programu dnešního dne bylo kolo UAR (což všichni máme rádi, můžeme opravovat). Po příjezdu nás už mnoho lidí “znalo“. Jurek z nás udělal kamarády z Čech. Ale i já zde měla pár kamarádek. Znala jsem “konkurenci“ a to v mém případě nebylo dobře… Šli jsme se tedy nahlásit, aby nám zapsali skupinu a šup se jít rozstřílet. ŠUP doslova a do písmene. Během 15 minut nás už volali, že máme jít dolů na parkoviště k busu. Ten to nebyl, byl to jen minibus, který vyvážel skupinky postupně nahoru do kopců. Konečně jsme pochopili, ten letmý start. Včera nám to nějak neštimovalo … Letmý start a autobusem? … Při nástupu se k nám ještě přidali manželé Karl a Andrea. Začínalo se u již zmiňovaného občerstvení. Ale na terč č. 1 akorát vyrazila skupinka před námi, tak jsme zvolili nástup z "poloviny" a začali jsme na 17.

Terč vypadal, že by to mohla být “dávačka“. Medvěd na všech čtyřech, mírně z kopce s prosekanou cestičkou. Robert šel jako první. Rána dobrá, jen trochu vysoko, pak jsem šla já. První minela, druhá minela a hurá, zásah. Takto opakoval i zbytek skupiny (nóó, některým se to podařilo už druhým šípem). Medvěd hodně klamal, byl blíž než jsme čekali. Po něm následovala série potvor menších (zajíc, bažant)… Muflon byl opravdu oříšek. Přes malé údolí na hóóódně daleko. Ani Standa, ani já jsme tomu nevěřili, byl opravdu hodně daleko. Zachránila mne až nožička.

Obrázek

Obrázek

Hned na to přišel na řadu leopard. Vše se opakovalo a já začala propadat panice, na rozdíl od jiných. „Co já zde dělám? Umím střílet?“ S tímto jsem pokračovala dál. Já měla problém jen se svojí hlavou, zato Robert měl problém trochu jiný. Začala se u něj projevovat asi otrava z jídla. 'Stanley' na tom byl trochu lépe. Jóó, to je ten oběd. Takže zbytek dne jsme stříleli a doufali, že vše proběhne hladce. Já žádný totál a Bob že dojde v poklidu.
Po první půlce, občerstveni sýrem a pivem, jsme se odebrali k terči č.1. Zase další lahůdka, grizzly. Pěkně dolů z kopce, a na maximum. Při pozorování skupinky před námi, jsme si říkali: „To bude mazec.“ A byl. Upřímně řečeno, každý výstřel byla výzva, s opravdu krásnou odměnou, a ani jeden nemusel střílet. Ty výhledy stály opravdu zato.

Obrázek Obrázek

Po grizzlym nějaká ta surikata, vlk krásně přes údolí. Rys na stromě se nám také líbil. A šlo se pomalu do cíle prvního dne. Zakončili jsme to ránou na šneka, která se nám povedla. Nechali jsme se odvézt zpět, dohodli se s Andreou a Karlem na zítřek a vyrazili k našim stanům.

Pánové si šli odpočinou a nabrat ztracené síly a já vyrazila do městečka na výlet. Večer se přidal ještě Standa, neb se mu už nechtělo ležet u stanu a šli jsme ochutnat nějaké to italské vínečko.

Byla tu neděle a za naprosto luxusního počasí začala ta náročnější část dne. Čekalo nás totiž lovecké kolo - Hunter Round. Nevím jak vy, ale já ho nemám ráda. Zde dokážu pod...t úplně vše. Sraz jsme si dali na 8:15 a vyrazili busem vzhůru. Opět jsme začali na 17... Medvěd - aut, na zajíčkovi a bažantovi jsem na tom nebyla lépe.

Ještě nějaký ten muflon přes údolí a já se rozhodla, že ukončím kariéru lukostřelkyně. Co také chcete, na devíti terčích jsem si dala šest autů. Opravdu to byl hodně těžký závod. U nás to nikde nejsme schopni natrénovat, snad jen jednou za rok v Ádru, jak mne uklidňoval Robert. Nepomohlo to a s brekem jsem Standovi předala bodovačky, že už nepíši. Jen jsem střílela a mlčela. “Proč jen jsem to neudělala hned na začátku!!!“ Najednou stál u mety někdo jiný a už to lítalo.

Ležícím kozorohem, po vrstevnici v kopci, jsem se nakopla. Kočka na stromě byla za krásných dvacet, včera se mi podařilo prvním šípem najít jedinou skulinku mezi stromem a kočkou... Stojící medvěd opět dvacet... lištička, ta se už moc nevyvedla, jen za deset. Grizzly byl o “něco“ blíže, takže na 48 m a opět bez autu, ale za šestnáct. Vlastně jsem takto proplouvala celým zbytkem závodu.
Vzpomínat budu asi i na orla, který byl do hodně táhlého kopce, myslím asi tak na 40 metrů. Tady jsme si vylámali zuby snad všichni (včera). Dnes jenom já...
Našlo se tu spousta krásně postavených terčů, kde člověk přemýšlel, zda střílet a nebo koukat na výhledy. Divoká kočka nebo hory. Oko to táhlo jinam… A jak jinak, závěr byl opět na šnekovi. Škoda, že jsem si tentokrát dala jen za deset. Protože bych srovnala skóre se svým “trenérem“.

Obrázek

Spočítali jsme bodovačky a odebrali se ke klubovně. Jelikož výsledky byli online přes i-net, brzo jsme věděli, jak jsme dopadli. Já – šestá (poskočila jsem ze sedmého místa) , Robert sedmý a Standa má místo 11. Našim německým spolustřelcům, Andree a Karlovi, jsme pogratulovali k jejich umístění, protože stříleli opravdu náramně , a odebrali jsme se k domovu. Přeci jen nás čekalo nějakých devět hodin domů, někoho dokonce dvanáct.

Na závěr mohu říct asi jen toto: "Opravdu krásný turnaj, v krásné krajině, s 'vypečenými' terči, které tě dokonale vyškolí, a hlavně - s fajn partou."

Katka – JS Licoměrsko

Zde pár obrázků z turnaje:
https://www.zonerama.com/Link/Album/4510926

Pokud chcete vidět, jak vypadal parkúr v Pfundsu, tak se můžete podívat zde:
https://www.zonerama.com/Link/Album/4496702


Naposledy upravil Katka dne úte 31. črc 2018 19:51:21, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: úte 31. črc 2018 13:45:25 
Offline

Registrován: ned 28. říj 2012 19:31:50
Příspěvky: 348
Teda vy si užíváte.
Podle fotek soudím, že Bobík upgradoval svýho Prdátora na novější model.

Jak to střílí - Bobe?

Pája


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: úte 31. črc 2018 20:54:18 
Offline

Registrován: pát 12. říj 2012 10:10:54
Příspěvky: 1040
Tý brďo! Krása :-) :-) :-)...


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: úte 31. črc 2018 22:29:51 
Offline

Registrován: pon 17. zář 2012 23:58:00
Příspěvky: 646
Paja píše:
Podle fotek soudím, že Bobík upgradoval svýho Prdátora na novější model. Jak to střílí - Bobe? Pája

Ty jsi ale všímavý a ještě ke všemu zvědavý... :o
Ne-upgradoval, to je "z nouze cnost", protože na dřevěném středu jsem před EBHC našel prasklinu :cry: :cry: :cry:
Jak to střílí? Pořád přestřeluji...když aut, tak vysoký, když to chci "opravit", tak podstřelím... :?


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz